Symboly a znaky

Mjölnir

Obávané Thórovo kladivo, které bylo ukuto trpasličími bratry Brokkem a Sindrim v rámci jedné sázky s Lokim. Thór s ním zabíjí obry, metá díky němu hromy a blesky a také zlepšuje úrodnost půdy. Zajímavé je, že Thór kladivo používá nejen jako klasickou údernou zbraň, ale také jako zbraň vrhací – Mjölnir se mu pokaždé vrátí jako bumerang. Jediný, kdo Mjölnir uzvedne je Thór a jeho syn Magni. Thór navíc ještě vlastní speciální pár rukavic, díky nimž může vržené kladivo bezpečně chytit, a opasek, který znásobuje bohovu sílu. Thór byl patronem mořeplavců, rolníků, spolu s Njordem také rybářů a byl rovněž vykonavatelem spravedlnosti.

Mjölnir se často objevuje v podobě ochranných amuletů, tvarově připomíná obrácené T s malým výčnělkem. Význam je zřejmý – mořeplavci se k Thórovi modlili, aby jim cestu nezkřížila bouře, farmáři zase za dobrou úrodu (ač se to nezdá, tak Vikingové byli hlavně farmáři) – v tomhle se Thórova „pravomoc“ kryje s Freyem. Pak to byl samozřejmě amulet proti silám zla, které hromovládný bůh držel na uzdě, a protože tento bůj proslul svou zběsilostí v boji, modlili se k němu i válečníci, kteří ho prosili o odvahu a sílu. Amulet Thórova kladiva byl zkrátka skoro univerzální.

Runy

Podle pověsti visel nejvyšší severský bůh Ódin po devět dní na stromu světa Yggdrasilu jako oběť sám sobě, aby získal znalost run. Některé zdroje uvádí, že byl na strom přibit, některé, že na něm byl oběšen. V obou případech byl ještě navíc proklán kopím (ano, bystřejší si jistě všimli podobnosti s Ježíšem).

Následně se o runy podělil s álfy (elfy), trpaslíky, obry a dokonce i s lidmi. Runové písmo se v drtivé většině případů používalo k rituálním a magickým účelům, případně k zápisu veršů.

Jednotlivým runám se budu věnovat ve zvláštní rubrice.

Svastika

Symbol pohybu a energie, u Germánů a Vikingů opět spjatý s Thórem. U jiných evropských polyteistických společností mohl symoblizovat také slunce. Svastika byla a stále je hodně rozšířená, takže na ni narazíme ještě několikrát.

Valknut

Slovo valknut vzniklo složením dvou jiných slov – valr (označení zabitého válečníka) a knut (uzel). Je to ale novodobé označení, jak mu říkali samotní Germáni se mi dohledat nepodařilo (možná to ani není známo). Ohledně významu existuje několik teorií.

Jedna říká, že se jedná o srdce obra Hrungnira, kterého zabil Thór, když se obr v Ásgardu opil a začal být protivný. Stejně tak by se mohlo jednat o srdce zabitého válečníka. Symbol by pak nesl význam posmrtného života.

Protože valknut se technicky vzato skládá ze tří trojúhelníků, mohla by tu svou roli sehrát i vikingská numerologie. Číslice devět je v této mytologii velmi důležitá – nejsilněji se projevuje v tom, jak Vikingové vnímali uspořádání všehomíra. Ten se měl skládat z devíti světů – Múspellheim (svět ohně), Niflheim (svět ledu a chladu), Ásgard (svět bohů Ásů, ráj), Hel (podsvětí, kam přišli všichni, kteří nezemřeli hrdinskou smrtí), Vanaheim (svět bohů Vanů), Jötunheim (svět skalních obrů), Álfheim (svět světlých álfů), Svartálfheim (svět temných álfů a trpaslíků) a Midgard (svět lidí). Valknut by symbolicky toto všechno obsáhl.

Yggdrasil

O stromu světa jsem se již zmínil u run. Jedná se o obrovitý jasan, který prorůstá všemi devíti světy. Bůh Ódin na něm obětoval sám sebe, aby získal vědění run. Ódin k němu rovněž přivazuje svého osminohého koně Sleipnira, protože pouze Yggdrasil jeho oře udrží. Při Ragnaroku se do dutiny stromu schovají dva lidé muž Leiftrasi a žena Líf, kteří pak založí nový lidský rod.

U Germánů (jejichž kultura je přímou předchůdkyní té vikingské) se vyskytoval symbol sloupu jménem Irminsul. Většina badetelů se shoduje, že Irminsul a Yggdrasil se významově kryjí.

Havran

Zvíře neodmyslitelně spajté s Ódinem. Nejvyšší bůh má dva tyto ptáky jménem Hugin a Munin jako své domácí mazlíčky, kteří mu nosí zprávy. Podobně jako u Keltů havrani cestují mezi světem bohů a lidí.

Vlk

Symbol vlka může mít tři významy. Prvním je odkaz na Fenrira – obrovského vlka, syna Lokiho, který neustále roste a při Ragnaroku spolkne Ódina. Váže se k němu pověst – když byl Fenrir malý, staral se o něj Týr, bůh války a řádu, protože se jej jako jediný z bohů nebál. Fenrir ale rostl a bylo s ním třeba nějak naložit. Navíc tu byla věštba, která říkala, že při konci světa bude hrát Fenrir velmi důležitou úlohu na straně nepřátel Ásů. Bylo rozhodnuto, že Fenrira spoutají. Vlk ale dvakrát bez potíží pouta přetrhl. Napotřetí na něj bohové vyrukovali s Gleipnirem – řetězem ukovaným trpaslíky z velmi zajímavých věcí – ženského vousu, zvuku kočičí chůze a dechu ryby. Fenrir tušil zradu, souhlasil, že se nechá spoutat, ale chtěl, aby ho bohové sami osvobodili, pokud nedokáže řetěz přetrhnout. Ásové to slíbili a jako záruku mu Týr vložil do chřtánu ruku. Fenrir trhal Gleipnirem, ale přervat jej nedokázal. Bohové ale odmítli vlka pustit. Ten tedy Týrovi ruku ukousl.

Fenrir měl dva syny – vlky Hatiho a Skolla, kteří pronásledují Měsíc a Slunce. Při Ragnaroku je dostihnou a spolknou.

Třetí význam vlka je opět spjat s Ódinem a jeho mazlíčky jménem Geri a Freki. Ódin je krmí jídlem, jež je určeno pro něj, protože sám žije jen z medoviny.

Drak

Těžko si lze představit zvíře, které by vzbuzovalo větší hrůzu, což je také důvod, proč Vikingové zdobily přídě svých lodí dračí hlavou.

Většina mytologií nějakého toho svého draka má a vikingská není výjimkou. Jedním z plazů je Nidhögg - drak jenž žije u kořenů stromu Yggdrasilu a okusuje je. Zároveň je také zdrojem všemožných pomluv a zloby. (Nepřipomíná vám to něco ze Starého zákona?)

Dalším pak je Jörmundgandr, někdy nazývaný Midgardsormr, syn  Lokiho a Angrbody. Není to drak v pravém slova smyslu, spíš jde o velikého vodního hada. Obtáčí celý Midgard (čili svět lidí) a brání svým tělem vylití moří. Jeho úhlavním nepřítelem je bůh Thór. Bůh hromu jej jednou nechtíc ulovil, když chytal ryby (těžko říct, co Thór čekal, že chytí, protože jako návnadu měl na háčku býčí hlavu). Thórův společník na lovu - obr Hymi - se však natolik vyděsil, že vlasec přesekl a umožnil tak drakovi utéci.

Druhé setkání Hromovládce s Jörmundgandrem se odehraje při Ragnaroku. Thór hada zabije ale po devíti krocích sám padne mrtev po otravě hadím jedem.

Midgardsormr je často zpodobňován jako plaz, jenž se zakusuje do vlastního ocasu (stejně jako Uroboros) - stává se tak symbolem nekonečna a cykličnosti.

Sleipnir

Pokud někdy v souvislosti s Vikingy narazíte na symbol osminohého koně, není to nikdo jiný, že Sleipnir.

Jeho narození byla docela vtipná záležitost - Hradby Ásgardu byly po válce s Vany velmi poškozené. Neznámý obr se nabídl, že je za jednu zimu opraví. Jako odměnu žádal měsíc, Slunce a bohyni Freyu. Na radu Lokiho bohové nabídku přijali. Velmi rychle se ukázalo, že v tom bude háček - obrovi totiž pomáhal hřebec Svadilfari, díky němuž opravy postupovaly nebývale rychle.

Ásové se začali bát, že budou muset splnit nehorázné podmínky, a tak řekli Lokimu, aby situaci nějak řešil, když je za ni v podstatě zodpovědný. Loki se tedy proměnil v klisnu a Svadilfariho odlákal,. Po nějaké době se vrátil do Ásgardu s osminohým hříbětem, pojmenovaným Sleipnir, které daroval Ódinovi.

Sleipnir je nejrychlejší kůň ve vesmíru a nejvyšší bůh ho musí přivazovat k Yggdrasilu, protože nic jiného koně neudrží.

Gungnir

Ódinův magický oštěp, který nikdy nemine cíl, je produktem sázky mezi skřítky Sindrim a Brokkem na straně jedné a Lokim na straně druhé. Loki se s bratry vsadil, že nedokáží vykovat tři předměty stejné hodnoty. Skřítci vykovali prsten Draupnir, který se každou devátou noc osmkrát nakopíroval; Mjólnir a právě Gungnir. Loki sázku prohrál a propadl hlavou. Když mu ji však skřítci chtěli useknout, hájil se tím, že krk v sázce nebyl. Bratři se tedy spokojili s tím, že Lokimu zašili ústa.

Runa, jež se používá jako zástupný znak pro Gungnir, se jmenuje "gar". Její původ je poněkud složitý. Její kořen tkví v runě "gebo" (Anglosasové jí říkali "gyfu"), znamenající dar. Varianta "gar" se objevuje až v záznamech z 11. století, tady už ve významu "oštěp, kopí". 

(vlevo gyfu, vpravo gar)